Státní maturity – ano!

Normální

maturita_3V poslední době se v médiích hojně komentují státní maturity, jelikož proběhl jejich zkušební provoz. Samozřejmě se zjistilo pár problémů a chyb, které je nutné vychytat, ovšem chvála Bohu, vypadá to, že státní maturity budou po všech investicích, odkladech a slibech nakonec opravdu zavedeny. Spousta rodičů, učitelů, ale i studentů je ovšem zásadně proti a stále víří negativní diskuse na toto téma. Proč tomu tak je? Jelikož neuplynulo příliš vody od doby, kdy jsem maturoval, a jelikož i já jsem se jedné z prvních zkušebních verzí státních maturit podrobil a reálně mi “hrozilo” její nasazení, zkusím tuto otázku alespoň částečně zodpovědět.

Kterak se snížila kvalita…

Faktu, že se kvalita a náročnost českého školství, ačkoliv stále patří k těm nejlepším, snížila, jsme si asi všimli všichni. Důvod je ovšem prostý – mladá generace (nejenom kvůli snaze rodičů o lepší život svých potomků) postupně zpohodlněla a pohodlní stále, fyzicky pracovat nikdo nechce, a tak začaly průmyslovky a učňáky zet prázdnotou. Vzdělávací ústavy snižují laťky, a to nejenom u přijímačích zkoušek, ale i u zkoušek závěrečných, aby naplnily stavy, získaly státní příspěvky a mohly nadále fungovat. Své ovečky si navíc školy snaží udržet, seč to jde. Žáci, kteří by dřív nemohli pomyslet ani na učňák, dnes studují střední školy (či ještě častěji soukromé střední školy). Namísto klempířů, zedníků, elektrikářů, instalatérů, prodavačů či truhlářů máme často mizerně vystudované maturanty, kteří se bohužel na trhu práce neuplatní, nebo alespoň ne tak, jak doufali. Přitom řemeslníky potřebujeme rok od roku víc a víc.

Pokud si uděláte čas a prohlédnete si požadavky na volná pracovní místa na vývěskách úřadů práce, zjistíte, že dnes bez maturity či alespoň úplného středního vzdělání nemůžete vykonávat téměř nic. Jak jsem ovšem naznačil, je to logické – také zaměstnavatelé dobře vědí, jaký posun ve školství nastal.

Mizerné školy

Státní maturity mají jednu obrovskou moc – jednoznačně určí, co je středoškolským základem a alespoň tuto minimální úroveň znalostí budou vyžadovat; oddělí tedy lidově řečeno “zrno od plev”. K překvapení mému, ale možná i spousty protestujících studentů, nejsou státní maturity nic těžkého – ku příkladu já jsem zkoušel mj. také maturitu z fyziky, předmětu mně naprosto vzdáleného, přesto bych po vyhodnocení výsledků celkem slušně uspěl (tuším, že to bylo kolem 70%). Chodil jsem ovšem na gymnázium. Tento druh škol dopadl mj. v nedávné maturitě nanečisto nejlépe.

Na poli středních škol se ovšem vytvořil určitý parazitující trh, který žije z “mizerných studentů” a v “mizerných školách” těmto dává šanci za úplatu, ovšem také jen za minimální snahu (a v minimální kvalitě Veselý obličej) vzdělání získat. Mám samozřejmě na mysli všechny ty děsivé soukromé střední školy, zvláště pak soukromé hotelové školy a učňáky, které podle mě tvoří největší odpad našeho školství. Obchodní model funguje, ale morálka je jaksi ta tam – mizerný student si zaplatí v obvykle zbytečném oboru vzdělání a za do očí bijících podmínek (z pohledu studenta státního všeobecného gymnázia) z peněz svých rodičů vystuduje.

(Tím nechci říct, že všechny soukromé školy jsou špatné, naopak – těch špatných je sice hodně, nebál bych se ani říct, že většina, ale třeba jazykové soukromé školy jsou jedinečné.)

Státní maturity jako spasitel?

Ne, netvrdím, že jsou státní maturity všelékem, ovšem stojím si za názorem, že úroveň středních škol je potřeba sjednotit a alespoň částečně vrátit poměry do jistých hranic. Toho nedosáhneme studijními plány ani jinými podobnými pokusy, toho dosáhneme jednotnou “výstupní kontrolou”. Nemáte pocit, že mizerným soukromým hotelovkám, které ve vidině zisku “vyflusávají” jednoho zbytečného absolventa se zkaženým životem za druhým, je už potřeba udělat přítrž? Možná ale právě ti, kteří protestují, s podobnými školami mají co dočinění a právem se bojí o své maturitní vysvědčení…

Neznevýhodňujte stávající studenty!

Zavedení státních maturit má ovšem jednu černou skvrnu, se kterou naprosto nesouhlasím – za žádných okolností není dobře, když se v průběhu hry mění pravidla. Proto mi nepřijde správné aplikovat státní maturity i na studenty, kteří začínali s tím, že budou maturovat “normálně”. Správnou variantou by bylo nechat rozeběhnuté studijní plány dojet tak, jak bylo na začátku určeno a státní maturity zavést až těm novým, začínajícím.

Advertisements

Rovnost a spravedlnost

Normální

Člověk kolem sebe stále slýchá o rovnosti a spravedlnosti, hlavně v souvislosti s politikou a soubojem těch „správných“ a těch „špatných“ (za proměnné v uvozovkách si dosaďte, koho vám je libo). Při dlouhé cestě ve vlaku mě proto napadlo napsat takové menší pojednání o rovnosti a spravedlnosti, tak se neurazte, že jsem si něco takového dovolil, ale třeba se dočtete něco nového, možná vám něco bude připadat i rozumné a možná s něčím nebudete souhlasit, ale takový je život.

Modří a oranžoví

Modří mají své představy o ideální budoucnosti a systému, oranžoví jakbysmet. V prvním případě se limitně blížíme ke kapitalismu, v tom druhém zase k socialismu. Kapitalisté, nebo spíše „volnotržníci“, nad nimiž stojí božská, uznávaná a všeřešící ruka trhu, kterou nikdy nikdo neviděl, ovšem pevně v ni věří (zde je vidět, jak je důležitá víra), vycházejí z toho, že jsme si všichni rovni, všichni bychom měli mít tedy stejně nastavená a především vyčíslená pravidla a právě onen trh, nad kterým naše ladná ručka dlí, vše podstatné vyřeší. Lidé jsou svéprávní, tak co jinak s nimi – ať se starají, chtějí-li se dobře mít, vždyť mají všichni stejnou šanci.

Socialisté to vidí trochu jinak. Lidé jim až tak svéprávní nepřijdou (no, co si budeme nalhávat, ono to tak opravdu je), vidí mezi nimi velké rozdíly, o rovnosti se snad ani nedá uvažovat, proto je nutné se o ně postarat a rozdíly vykompenzovat. Od kompenzování jsou tu ti šťastnější, úspěšnější, ti s většími majetky a vyššími příjmy.

Jsme si rovni?

Co je tedy správně? Inu, odpověď na tuto normativní otázku samozřejmě neexistuje, ale ideální stav leží někde mezi našimi dvěma barevnými tábory. Modří (a také klasičtí ekonomové) mylně vycházejí z toho, že jsme si všichni rovni, tedy že na tom jsme všichni stejně. Každý psycholog nebo sociolog vám tuto myšlenku okamžitě vyvrátí slovem „blbost“, a to z jednoduchého důvodu – každý jednotlivec je jiný, každý z nás má jiné fyzické a psychické dispozice, z nichž velkou část nikdy nezměníme. Jinými slovy – student zvláštní školy nebude dělat manažera, vozíčkář se těžko uživí jako poslíček, nadaný sirotek s nedostatkem správné výchovy to zase velmi pravděpodobně nedotáhne tak daleko jako méně nadané dítě s kvalitním rodinným zázemím. Proto je opravdu scestné říct, že máme všichni stejné šance, že jsme si před ekonomickým systémem rovni.

Rovná daň

Nedávno jsem zaslechl partu „teenagerů“, kterak si povídají o rovné dani. Poměrně silně se shodli na tom, že „jedině rovná daň a nic jiného“. Inu, s tím já nesouhlasím a samozřejmě hned vysvětlím proč. Ano, opravdu hezky vypadá stejná míra zdanění pro všechny – proč by měl někdo platit poměrně víc a někdo míň? Když dáme všichni ten svůj stejný desátek, nikdo nebude moct být nespokojený, každý dal relativně stejně. Ano, relativně je to pravda. Ovšem podívejme se na to jinak. Pětapadesátiletý invalidní důchodce, který celý život tvrdě pracoval, může jen těžko dělat fyzickou práci. Nezbude mu nic jiného, než si sednout někam na vrátnici (pokud má to štěstí a takovou práci sežene) za minimální mzdu a domů nosit pár korun. Tak mu tedy sebereme 20% příjmu. Pětatřicetiletý vysokoškolák se už propracoval do vyššího managementu a dostává tomu přiměřený plat. I jemu sebereme 20% platu. Znamená těch 20% ale pro oba opravdu stejně? Pro našeho invalidu to znamená nakupovat v Lidlu, protože na kvalitnější, značkové potraviny nemá peníze, když jeho děti studují, aby se měly líp; znamená to pro něj nemoci si koupit novou pračku, která odešla, nemoci manželce koupit pohodlné boty, když ji trápí bolesti nohou. Pro manažera představuje těch 20% večírek, na který nemůže jít, značkovou bundu, kterou si nemůže koupit, nový mobil, který se mu líbí.

Řekněme to ještě trochu jinak – pro skupiny s nízkými příjmy znamená těch 20% šetřit na nezbytných statcích. Pro střední a vyšší příjmové skupiny je to nutnost žít méně pohodlně, snížit spotřebu zbytných či luxusních statků. Je to totiž jednoduché – určitá (v podstatě) fixní část příjmu je vždy vyhrazená na nákup nezbytných statků, jako je jídlo či ošacení, zbytek pak slouží jednak k nákupu kvalitnějších statků nezbytných a jednak na pořizování těch zbytných až luxusních. U našeho vrátného tedy už zasahujeme do statků nezbytných, i když tím „jen“ snížíme jejich kvalitu, protože nepředpokládám, že by umíral hlady. Manažerovi zase ukrojíme část financí na zbytné a luxusní statky. Opakuji tedy svou otázku – opravdu je to rovná daň a opravdu těch 20% znamená pro oba stejně?

Rovnost podle socialistů

Socialisté si problém (ne)rovnosti uvědomují, proto jej chtějí řešit finanční podporou. Potíže na sebe ovšem ani tady nenechají dlouho čekat – být sociální je fajn, ale obvykle (a u nás pravidelně) sklouzne šlechetnost a podpora až k nerozumnému a necílenému populistickému rozhazování typu „pastelkovné“ či „porodné“. Sociální systém navíc obvykle zapomíná na důležitý prvek motivace (stimulace), resp. chápe jej obráceně – motivace zde probíhá podporou, pomocí. Čím je pomoc vyšší, tím by se přece motivace měla zvyšovat. Jenže chyba lávky – ono je to od určitého okamžiku přesně naopak. Proč bych pracoval za minimální mzdu, když stejné peníze dostanu od úřadu práce jen za to, že doma zevluju? (V tomto konkrétním případě ale narážíme na velký problém, protože práce je prostě součást lidského života. Lidé dlouhodobě nezaměstnaní ztrácí společenské návyky, kontakt s realitou – dlouhodobá nezaměstnanost obecně ničí společnost.) Velká spousta sociálních opatření je zase velmi špatně cílená – dobrým příkladem je zvyšování důchodů, což je ale spíš problém populismu. K čemu důchodcům je, že vezmu balík peněz a rovnoměrně je rozpustím v důchodech (tady je trochu analogie s rovou daní)? Pro důchodce s velmi nízkými důchody to je karton mlíka, tedy pomoc nulová (150 Kč nevytrhne ani nejnižší příjmové skupiny); pro důchodce s rozumným důchodem je to zase zbytečný příjem (mohou si třeba zajít na pivo).

A spravedlnost?

No a co ta spravedlnost, kterou jsem zmínil? S tou je to o mnoho složitější, ale na druhou stranu zase strašně jednoduché – žádný systém není spravedlivý; spravedlnosti není nikdy možné dosáhnout, protože někdo na systému vždy vydělává a někdo ho zase dotuje, vždy bude někdo spokojený a někdo nespokojený. Jde asi jen o to vymyslet systém takový, ve kterém budou všichni trochu nespokojení, ale hodně spokojení. Ovšem obecně by jakýkoliv systém měl být solidární – ne tak moc, jak by si to představovali oranžoví a ne tak málo, jak to vidí modří.

Jak to vidí Matěj?

Asi to z článku vyznělo – ideální stav pro mě by byla kombinace ODS a ČSSD. Toho ale bohužel za stávající situace není možné dosáhnout, protože politika je bohužel plná hloupých, neschopných gaunerů, kteří čas, který jim byl dán (a který je královsky placený včetně služebního ThinkPadu T61/T500), využívají jen k tomu, aby se pohádali, na truc si prosadili nesystémové zákony a kamarádům (za pár drobků) přiklepli dálnice a jiné státní zakázky za miliardy. Skepse? Co jiného!

(V příspěvku najdou nejenom více znalí mnoho polopravd – omlouvám se. Dopustil jsem se jich vědomě zjednodušováním.)

Za dobrotu na žebrotu – s diskusemi na CZC končím!

Normální

czc_diskuse_karma

Jak jste si asi všimli, celkem intenzivně jsem se začal zajímat o ThinkPady (to je taková moje vlastnost – jak něco mám, hned o tom musím vědět všechno). A tak sem a tam poradím někomu na fóru, nedávno jsem radil v diskusi o ThinkPadu R400 (dotazy na R400, T400, R500 i T500). Co se ale stalo? Nějací milí lidé mi skoro na všechny příspěvky naházeli negativní karmu, takže v ideálním případě mám jen hodnocení 0, automatický robot na CZC mi za to samozřejmě strhl provizní body z profilu… Závěr? Už se na to můžu vybodnout! Angry

Odkaz na diskusi o R400 (7443-E4G)

“Máme právo krást!”

Normální

StealMyFun Zase jsem dneska procházel internet a zase jsem zabrousil na Živě.cz. Zase jsem zahlédl zajímavé téma, které se otíralo o pirátství a zase jsem ho rozklikl. Jinými slovy – zase jsem udělal tu strašnou chybu, za kterou jsem byl odměněn tím, že jsem si mohl přečíst o ubohé české malosti a společenské zkaženosti.

Jakýsi šéf jakési Sony Pictures řekl, že pro něj internet nepřinesl nic pozitivního. Reagoval tím na fakt, že s nástupem pirátských sítí unikají hudebním a filmovým (a všem dalším) vydavatelstvím obrovské sumy peněz, Sony kvůli tomu dokonce prodělává, situace na trhu s CD a DVD je špatná.

Co se (samozřejmě) nestalo v diskusi pod článkem? Sešla se tu stará, známá parta internetových chudáčků a v rozsáhlé diskusi se proti pár normálním lidem snaží dokázat, že kradení je vlastně v pořádku. O to víc mě baví jejich stupidní názory, proč by to mělo být jakože správně…

Padají tam takové imbecility, že člověk až skoro nemá sílu cokoliv na to říct. Vyloženě mě baví, když někdo řekne: “Proč bych to kupoval, když to je drahý?” nebo “Proč bych chodil do kina, když je to drahý, žere to čas, je to nepohodlný…” a moje úplně nejoblíbenější (parafrázuji): “Mám právo krást!”

Nejvýstižněji to vyjádřil diskutující s nickem “cassul”, který řekl:

Ono totiž dost lidí si myslí, že má nějaké právo slyšet nové písničky a vidět nové filmy a (nebo dokonce je vidět levně či zadarmo) a z toho to vyplývá taková pochybená logika, když mi to autoři nebo distribuce neumožní, mám právo si to opatřit jinak a jinde. To je pochopitelně nesmysl a blud, takové právo neexistuje.
Na druhou stranu, pokud je poptávka a není uspokojena, je vcelku pochopitelné, že se uživatel "poohlédne jinde". Je chyba, že to distributoři neřeší – je to hlavně v jejich zájmu, kdo nereaguje na poptávku, sám se okrádá nejvíc.

Internet je obrovské, anonymní místo bez jakýchkoliv pravidel. Lidi v sobě nějak za tu dobu přehodili vypínač a přijde jim normální virtuálně, tedy anonymně a ve skrytu svého domova, krást něčí duševní či nehmotné výtvory. Neukradli by sice auto, program nebo film ale bez problému ano. Jejich osobní vypínač se ale přepnul až tak moc, že kradení je pro ně právem, neodcizitelnou a nárokovatelnou výsadou – nechce to změnu?

Na druhou stranu ale souhlasím s tím, že zábavní průmysl se nad tím měl zamyslet už dávno a jakožto pružné a profesionální firmy se prostředí přizpůsobit a udělat všechno pro to, aby současný stav nenastal.

Co na to Matěj?

Neříkám, že jsem svatý. Možná teď už budu znít jako pokrytec, přesto to ale risknu – nechci kázat, abyste vy svatí byli. Chci jen, aby tahle společnost nějakým způsobem nabrala trochu té zdravé morálky, jinými slovy chci, abyste se zamysleli nad tím, co bylo výše napsáno a abyste nebrali internet jako místo, kde je všechno zdarma. Abyste si uvědomovali, že nic není zadarmo a chovali se aspoň do určité zdravé míry zodpovědně.

Je čeština už jen pro blbý?

Normální

Nedávno jsem zase procházel internet hledajíce nějakou tu informaci. Během toho jsem narazil na pár blogů (především na webu toho, jehož jméno nesmí být vysloveno), které mi připomněly z mého úhlu pohledu klasický problém spousty inteligentních (event. rádoby inteligentních) lidí, a sice víru v to, že podáme-li informaci (či svůj názor/myšlenku) nesrozumitelně, složitou větnou výstavbou, pokud možno ještě okořeněnou spoustou cizích slov, dodá to této na informativní hodnotě, neřknu-li na samotné vážnosti.

Je to blbost!

(Původně jsem chtěl místo této závorky napsat nějakou obdobně chytrou větu, plnou cizích slov a s onou složitou větnou výstavbou, kde samotný význam bude skryt ve změti vět vložených, doplňků a dalších pokročilých gramatických fičůrek, leč nějak mi to nejde. To mě ale trochu mrzí, protože mi to ubírá na vážnosti a v lidech s vysokým IQ moje věty plné ordinérních frází neimplikují ani minoritní mozkovou stimulaci.)

A co vy?

Máte radši lidi, co mluví tak, jak jim zobák narostl (tedy jednoduše, málo inteligentně, zbytečně redundatntě, tedy asi neefektivně)? Nebo si naopak vážíte těch, co jednoduchou větu do kupy nedají? Nebo je spíš důležitá myšlenka a informace, kterou nám tímto dotyčný předal?

Proč bych měl jezdit včas, paní?!

Normální

BUS-DR~1 V pátek jsem absolvoval mou klasickou, každotýdenní a samozřejmě strastiplnou cestu domů z Jindřichova Hradce (z JH do Hradce Králové, odtud vlakem domů do Očelic – tedy vyjedu v 13:45 a doma jsem v 19:52). Existují pouze dvě linky, které tuhle trasu jedou a shodou okolností jezdí prakticky ve stejnou dobu (první v 13:45, druhý 14:07 – to mi přijde opravdu komické). Běžnou praxí ale je, že první autobus, který patří nějaké společnosti, co jezdí "na dovolené" (znáte to – dálkové autobusy s mořem a sluníčkem na svém boku, pohodlí, …), jezdí ve stejnou dobu (nebo déle) než ten běžný, linkový. Jinak řečeno – zpoždění půl hodiny není nic nenormálního, přitom druhý autobus jezdí tu samou trasu (mimochodem ještě její delší verzi) a nikdy nemá větší zpoždění než pár minut. Samozřejmě potom jakákoliv návaznost na ostatní spoje, které vám jedou třeba z Hradce Králové, je ta tam. Druhý autobus pro mě nemá smysl, jelikož šance na stihnutí "slušného" spoje domů existuje pouze v případě cesty oním prvním. Prostě to znáte – klasický mišmaš!

Minule ale jela jedna paní, která danou situací opravdu nebyla nadšená. Nastupovala v Pelhřimově a jela skoro na konečnou (do Pardubic, což je předposlední zastávka). Při placení upozornila řidiče na fakt, že má půlhodinové zpoždění, že jí jede z Pardubic návazný spoj a jestli to cestou nějak doženou. Pan řidič povahy ješitné zareagoval přesně tak, jak reaguje každý bezvýznamný člověk, který uměle obdrží moc – začal dámě důrazně odpovídat stylem: "Co tady na mě štěkáte!? … Proč bych jako měl něco dohánět? Když jste tak chytrá a myslíte si, že je to tak jednoduchý, pojďte si sem sednout a ukažte mi to!"

No – co na to říct? Tady se jednoznačně potýkáme s problémem střetu životní filozofie a zaměstnání, kteréžto opravdu nejdou dohromady. Je velká škoda, že si v první řadě pan řidič neuvědomil, že mluví s dámou. Neméně důležitým osobním selháním byla i neschopnost uznat chybu – místo toho, aby sklapnul podpatky, řekl: "Omlouvám se, máme zpoždění, ale pravděpodobně ho už asi nedoženeme," a nějakým způsobem nesl následky, tak se tady začne jako idiot vztekat na celý svět, že někdo upozornil na jeho chybu. To, že někdo ze společnosti, co vozí po italských serpentinách lidi k moři, napsal špatně jízdní řád a řidiči to nestíhají, už nikoho nemusí zajímat – on za ten autobus, linku a dodržování řádu přímo zodpovídá a měl by se podle toho chovat.

Teď mě tak napadla jistá analogie s naší politickou scénou, ale o tom jindy…

Zamysleme se…

Normální

Včera jsem na internetu hledal mou oblíbenou písničku od Creedence Celarwater Revival – Fortunate Son (pokud jste viděli nějaké filmy z vietnamské války, určitě ji znáte – téměř pravidelně se pouští při scénách prolétávajících amerických helikoptér, které letí odvézt pár chudáků na smrt do lesa plného příslušníku Vietkongu), narazil jsem na YouTube na velmi zajímavé video – až mě z něj zamrazilo. Pokud můžete, mrkněte se na něj (viz. níže). Tohle prostě nikdy nikdo neměl vymyslet…

 

Creedence Clearwater Revival – Fortunate Son (music video)